Prosinec 2005

Silvestr se pomalu, ale jistě blíží

24. prosince 2005 v 17:28 | vosa |  Novinky
Možná je ještě předčasné sem psát o silvestru, ale vzhledem k mé prevděpodobné nepřítomnosti v příších dnech to udělám teď. Znáte to - jěždění po známých, lyžování atd.
Silvestr - ve srovnání s vánocemi se na něj taktéž hodně těšíme, ale na rozdíl od vánoc víme, co dostaneme. Kocovinu. Věc která nás skoro všechny provází na první novoroční den. Už se moc těším, přípravy byli sice do jisté míry namáhavé, ale vyplatí se. Navíc ješte nekončí. Uklízení, plánování atd. nás do té doby ještě bude. Ale teď si můžeme ještě nekolik dní všíchni užívat vánoční pohodu.

Dávejte si ale pozor, protože při takových nevinných oslavách nového roku se může přihodit několik věcí...
...když se to přežene...
...když má někdo zlé úmysly...
...nebo když se někdo nechá ovlivnit ostatními...
Tímto bych chtěl také sdělit všem čtenářům tohoto článku, ať si užijí nový rok a patřičně to oslaví!!!

Vánoce!

21. prosince 2005 v 8:26 | vosa |  Novinky
Vánoce jsou za dveřmi!
Zbývá již jen několik dní a ke každému z nás se dostavý starý zarostlý pán v červeném obleku, s pytlem našich vytoužených dárků na zádech a nezapomenutelným úsměvem, který se řadě z nás spojuje s nejmenovanou reklamou na nejmenovaný komerční nápoj, který bychom měli pít samozřejmě nejen o vánocích.
Vánoce jsou čas lásky a pohody, míru a porozumění. Rád se vracím do svých dětských let a vzpomínám, jak krásný byl ten pocit, když jsem ještě na ježíška věříl, když jsme po vydatné večeři z jedné sladkovodní ryby čekali, kdy už jen zazvoní zvonec a my budem moci vyběhnout a vidět tu krásu, která se nalézala pod stromečkem. Všude voněly byliny a na stromečku svítila světýlka, tu a tam jsme si zapálili prskavku. Bylo to krásné. Bylo mi trochu líto, když jsem se dozvěděl onu zprávu, že to nejhezčí, v co jsem na vánoce věřil je pouze výmysl dospělých. Smířil jsem se s tím, ale už nikdy to nebude takové jako dříve. Nyní máme na krku i my shánění dárků, běhání po přeplněných supermarketech a vyprazdňování naší peněženky těmi nejlepšími a nejlákavějšími nabídkami obchodů, které kdy svět zažil. Inu - globalizace je globalizace, ale přesto neztrácejte hlavu a pamatujte že i malý a hezký dárek, může potěšit mnohem více, než veledar.
Chtěl bych se čtenářů tohoto článku zeptat, jaký byl váš nejchtěnější dárek, který jste si vždycky přáli, když jste byli jestě malý?

Wienwoche...also Leute...naja....sozusagen....wir leben in einer Gesellschaft....aneb wir reisen heute ab

3. prosince 2005 v 19:00 | vosa
Týdenní pobyt ve Vídni je za námi. Tedy, abych to upřesnil, spíše šestidenní. Jako první ročník v historii Rakouské školy v Praze jsme nedokončili tento naučný pobyt, který má (měl) za úkol přiblížit nám hlavní město státu, který umožňuje provoz naší školy, tedy Rakouska. Důvody k tomu byly dosti závažné. Na otázku "co se stalo" nebo "kdo co udělal" je v tomto případě dosti těžké odpovědět nějakou kratší větou. Celý tento akt byl totiž podnícen kolektivní vinou. Je jen malá hrstka jedinců, kteří se svým chováním ani v nejmenším nijak nepodíleli na zhroucení celé snahy vedoucích, kteří nás měli na starosti. Troufám si dokonce říci že nikdo takový není. Možná, že se někdo nepodílel aktivně na opojování se alkoholem, ale mohl přeci také do jisté míry zabránit svým názorem určitým událostem.

Teď k věci. V neděli jsme přijeli k večeru vlakem z Prahy do Vídně. Ihned po výstupu z vlaku nás praštila přes prsty pěkná zima, která nás také doprovázela po zbytek pobytu. Naše očekávání teplého jídla překazili naši učitelé, se slovy, že první jídlo máme očekávat až od zítřka. Všichni se o sebe tedy postarali sami (Kebap, Burger King atd.) Nebudu nadále popisovati, které atrakce, památky, galerie a významná místa jsme navštívili, protože by to byla zbytečná stráta času a čtenáře tohoto článku nejspíše stejně zajímá pouze to co se stalo. Druhý den si kluci z 6.A pořídili nějaký ten alkohol a dlouho do noci dělali hluk. Bohužel se jim nejspíše v hlavě rojily kraviny týkající se dívek z cizí školy, které byli též ubytovány na našem heimu. Naneštěstí je nalezla cizí instruktorka pozdě v noci v holčičích sprchách, kde samozřejmě neměli co dělat. Tak nastal problém číslo 1. Instruktorka si stěžovala a druhý den jsme byli celá skupina podrobeni morálnímu kázání. Druhý den se prakticky celá 6.B sešla v jednom pokoji a probírali jsme uplynulý den, zážitky, králi karty, bavili se atd. přitom jsme však popíjeli víno s kolou. Nejsem si vědom nějakých tvrdších dopadů vína na chování jednotlivců. Všichni byli jak se řiká "celkem v pohode" (detaily radši jen ústn :-)). Potom jsme šli hrát fotbálek. Asi 5 lidí bylo pořád u nás na pokoji, když v tom tam přišel ruttner a čichl si k prázdnému kelímku, ležícím na stole a konstatoval, že jsme tam pili alkohol. Naši učitelé žili v domění, že mezi provinilce patří pouze ta skupinka lidí, která byla v tu dobu v pokoji. Když je tedy druhý den vyzvali do konferenční místnosti, aby si o incidentu s nimi promluvili, přišli tam všichni, kteří tam ten večer byli. Učitelům to jaksi vyrazilo dech. Vůbec totiž nepočítali s tím, že tam přijde 15 lidí. Snažili se na nás vytvářet tlak, což je pochopitelné a my jsme se jim situaci snažili vysvětlit a poté jsme se omluvili. Žádné další problémy ze strany naší třídy mi nejsou znami, protože nejsme hloupí a vyvarovali jsme se dalšího střetu s učiteli ve stavu silného alkoholového opojení. Dále už k tomu nemusím více dodávat (více ústně :-)))) To, proč se učitelé nejspíše rozhodli pro předčasný návrat domů byl nejspíš incident ze čtvrtka, na kterém se podíleli opět kluci z 6.A. Nedali si říct a dělali opět bordel, cizí ínstruktorka si stěžovala. Krena neustále štvalo, že chodíme všude pozdě a že si nedáme říct, ikdyž si myslím, že některé věci hodně zveličoval. K našemu překvapení nám na dalším meetingu v pátek odpoledne z nenadání oznámili, že ještě ten den odjíždíme vlakem zpátky do prahy. Já osobně si myslím, že to byl krok, který jim pomohl, že si prosadili své a že nám dokázali, jak moc bylo naše chování špatné. Udělali jsme si ostudu. I když mě dosti vadí, že ikdyž na tom měli z největší části vinu právě kluci z 6.A, kteří si nedali říct, je vina brána kolektivne. Uvidíme, co se z této události vyklube. Já sám mám v úmyslu napsat omluvu učitelům, protože se mi tento zájezd velice líbil a byla to skvelá příležitost si prohlédnou toho město a přitom jsme měli skoro všechno zadarmo. A přesto že jsme se snažili po první špatné zkušenosti dělat vše v normě, vždy se najde někdo, kdo musí pravidla porušit, někdo kdo ty hranice překročí. A za tyto lidi se stydim. Je to ostuda pro nás všechny.

Na vaše přání jsem přidám fotky, které jsem vybral. Bohužel mám zatím jen své a Kláříny fotky, ale i tak jich je dost. Omlouvám se za případné čekání při načítání stránky.


O tom, jak jsme navštívili dům Gugging s psychicky postiženými napíšu samostatný článek